Skauti-S.S.V. (Skaut - Skauti a Skautky Vpřed)

Skauti-S.S.V. (Skaut - Skauti a Skautky Vpřed)

Získáte u nás spoustu kamarádů a skvělý kolektiv

Získáte u nás spoustu kamarádů a skvělý kolektiv

Přijďte mezi nás, zažijete mnoho dobrodružství, které znáte z knížek

Přijďte mezi nás, zažijete mnoho dobrodružství, které znáte z knížek

Kamarádství, čestnost, odvaha, pravdomluvnost, úcta a ochota

Kamarádství, čestnost, odvaha, pravdomluvnost, úcta a ochota

Skaut - Skauti a Skautky Vpřed

Kopal jsem studnu, aby druzí mohli pít. E.T. Seton

Skauti-S.S.V. (Skaut - Skauti a Skautky Vpřed) vycházejí při své činnosti z původních skautských principů a ideálů dle lorda Roberta Baden-Powella. Současně se však snaží „držet krok s dobou“, rozšiřují si kulturní povědomí i schopnosti ovládat moderní vybavení, které mají možnost využívat. Snaží se o získávání poznatků z historie formou hry a jistě na dobrodružných výpravách vznikají přátelská pouta na celý život. Vše vyžaduje určitou míru disciplíny a zodpovědnosti. Možná je ta pravá chvíle jejich oddíl poznat.

 

wdis

 

SKAUT - S.S.V.

SKAUT - S.S.V.

Výše uvedený oddíl založený v sousedních Satalicích, již funguje 25 let a z malých skautů a skautek jsou dnes již skauti dospělí, protože skautem člověk obvykle zůstává navždy. Více informací najdete v Vše o nás

1
Historie oddílu

Historie oddílu

Události 17. listopadu 1989 otevřely cestu k svobodě národní i skautské, po dlouhých a krutých čtyřiceti letech. 2.prosince 1989 bylo shromáždění v pražské Městské knihovně o obnovení činnosti Junáka a zvoleny prozatímní ústřední orgány. Více Historie oddílu

2
Plány činnosti

Plány činnosti

květen - výprava na Skautskou chajdu

červen - výprava na naše tábořiště

červenec - skautský tábor - Mauglí

3
Pravidelné schůzky

Pravidelné schůzky

Pravidelné schůzky:

úterý - 15:00 - 17:00 Vodní skauti

středa - 15:00 - 17:00 ml. Pěší vlčata (7 - 10 let)

středa - 17:00 - 19:00 Skauti (10 - 15 let)

čtvrtek - 15:00 - 17:00 Bobříci (přípravka 5 - 6 let)

pátek - 15:00 - 17:00 Klubové pátky

4

Aktuality

Povedlo se nám skoro nemožné, pár tisícovek fotografií v 66 albech z histotie našeho oddílu najdete od roku 2016 na "Rajčeti". ´Pro vás stačí jen kliknout na tlačítko GALERIE a můžete se procházet bohatou činností našeho oddílu ať už ze schůzek, táborů, bvýprav, nebo z neslavné "covidové" éry.

Číst dál …

nakoukněte ke skautům

Skautský rok 2023 - 2024 Winnetou

prázdniny pod stany, dobrodružství, kamarádství, romantika... - to je skauting

prázdniny pod stany, dobrodružství, kamarádství, romantika... - to je skauting

Každý rok máme tématicky zaměřený. Tento skautský rok se budeme věnovat indiánům. Budeme se učit žít jako indiáni, tzn. pohybovat se v přírodě, rozeznávat rostliny, pozorovat zvířata a pomáhat. Budeme se i učit vyrábět luky, šípy, oštěpy, bubínky, ... Nezapomeneme na výrobu indiánských oděvů. Vše toto zúročíme příští rok na našem letním skautském táboře. Pomaloučku si vyděláváme i na indiánské tee-pee. Jelikož nepobírame žádné dotace, tak nám to jde pomaloučku. Snažíme se být soběstační/svobodní a tak si na svoji skautskou činnost vyděláváme. Pořádáme výstavy, loutková představení a tímto způsobem získáváme dobrovolné příspěvky do naší oddílové kasičky. Nabízíme i své vlastnoručně vyrobené výrobky na Velikonoce a Vánoce. Zatím máme z větší část našetřeno na tee-pee. Musíme ještě našetřit na barvy, které použijeme na vyzdobení indiánského stanu. Plánujeme i zakoupení kvalitních luků s terčovnic.

Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré. J. Foglar

Jsme skauti

KDO JSME

Náš skautský oddíl je samostatně fungující spolek. Za svůj znak jsme si zvolili červeně olemovaný trojúhelník s červeným nápisem "Vpřed", umístěným na zlaté lilii. Název Vpřed je parafráze titulu poválečného časopisu pro mládež - Vpřed, který byl tehdejší mládeží velmi oblíben a skutečně ji vedl "vpřed".

NAŠE MYŠLENKY

Tento nepolitický a nezávislý spolek vychází ze zásad světového skautingu stanovených lordem Robertem Baden-Powellem, z myšlenek Ernsta Thompsona Setona a ze zásad zakladatele skautského hnutí u nás - Antonína Benjamina Svojsíka. V poslední době i ze zásad Foglarovy Dvojky.

PRO KBELY

V Městské části Praha 19 Kbely působí náš spolek již 5 let. Každý rok pořádáme pro veřejnost mnoho akcí např.: Skautský den (úklid Centrálního parku), Zborovský závod (připomínku na naše legionáře), Kuličkiádu, úklid studánky ve Vinořské oboře, Oslavy vzniku republiky, připomínku Osvobození republiky atd.

PRO VEŘEJNOST

Pro veřejnost pořádáme i různé výstavy: Pražské povstání, 17. listopad, Indiánská dioramata, Winnetou náčelník Apačů, 75. výročí Rychlých šípů, Vzpomínka na Operaci Anthropoid, Den válečných veteránů. Také každoročně iniciujeme vánoční sbírku pro děti z Dětského domova v Dolních Počernicích.

Jsme skauti

MĚSÍČNÍ BODOVÁNÍ

Únor 2024

Vlčata

1. místo - Ríša - 1.830 bodů, 2. místo Medvěd - 1.752 bodů, 3. místo - Lišák 1.732 bodů,
Author Avatar

Bobřící

1. místo - Kuba 563 bodů, 2. místo - Kája 560 bodů, 3. místo - Fany - 189 bodů,
Author Avatar

Skauting je výchova charakteru. Je to výchovný systém, který harmonicky vychovává celého člověka a zvláštní důraz klade na mravní výchovu.

Osobnosti skautingu

Robert Baden-Powell, celým jménem Robert Stephenson Smyth Baden-Powell, 1. Baron Baden-Powell of Gilwell, nositel řádů a vyznamenání Order of Merit, Order of St Michael and St George, Royal Victorian Order, Order of the Bath (22. února 1857 Paddington, Londýn, Anglie – 8. ledna 1941 v Nyeri nedaleko hory Mount Kenya, Keňa) byl voják, ale především zakladatel skautského hnutí.
Narodil se jako šestý syn (celkem měl 7 bratrů) v rodině profesora geometrie na Oxfordské univerzitě, Harryho Baden-Powella. (Otec zemřel v jeho třech letech.) Po absolvování Rose Hill School v Tunbridge Wells bylo B.-P. uděleno stipendium na soukromé střední škole Charterhouse school v Godalmingu, hrabství Surrey. Tam, v nedalekých lesích, získával své první zkušenosti se stopováním, lovem a kuchyňskou úpravou úlovků. Ale také první zkušenosti zvěda, neboť se jednalo o činnost zakázanou a přísně stíhanou vychovateli. Hrál na piáno a violu a také kreslil (což lze vidět na některých pozdějších ilustracích z knihy Scouting for Boys které se svou kreslířskou zkratkou dají srovnávat s kresbami Setonovými). Prázdniny trávil většinou na lodích, plachtěním a veslováním se svými bratry.
Do aktivní služby se zapojil jako podporučík (2nd lieutenant) v roce 1876 u 13. Husarského regimentu v Indii. V roce 1895 plnil zvláštní úkoly v Africe a do Indie se vrátil roku 1897 jako velitel 5. jízdní hlídky. V době, kdy začala Búrská válka, byl už plukovníkem (nejmladším v Britské armádě). Baden-Powell dostal na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě. S téměř nevycvičenými muži se Baden-Powell rozhodl proti mnohonásobné početní přesile raději bránit, a jako místo obrany zvolil regionální centrum Mafeking. Cílem bylo zdržet Búry v bojích ve vnitrozemí, dokud se nevylodí armáda. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí. Opevňovací práce začaly 19. září 1899. Búrové vyhlásili válku 12. října a očekávaný útok nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Proti přesile 8000 Búrských vojáků obránci vydrželi 217 dní. Velký podíl na tomto úspěchu měl Baden-Powell, a jeho neobyčejně mazaná taktika. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu). Takto se Baden-Powellovi povedlo Búry přesvědčit, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, a vydržet až do osvobození vyloděnými posilami 17. května 1900. Týden před osvobozením, vědomi si blížících se posil, Búrové útok podnikli, ale obráncům se jej podařilo odrazit. Baden - Powell se totiž dozvěděl, že na něj útočí 1000 Búrů z jedné strany, tak okamžitě poslal všechny vojáky na východ, protože vytušil, že první vlna byla jenom klamná. A tak se město ubránilo. Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem. Obdivně o něm psal i válečný zpravodaj Winston Churchill, který se později stal ministerským předsedou Spojeného království. Po práci na založení jihoafrické policie se Baden-Powell roku 1903 vrátil do Anglie, aby nastoupil funkci generálního inspektora jízdy.
Baden - Powell požádal krále o uvolnění z vojenské služby a ten mu vyhověl, aby Baden - Powell mohl zahájit činnost skautské organizace. V roce 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea a to je dnes považováno za počátek skautského hnutí. Na tento tábor vzal B. P. 20 chlapců z Londýna z různých společenských vrstev, aby společně tábořili. Přitom se mu potvrdilo, že děti, i když mají mezi sebou velké společenské rozdíly, si rozumí a hrají se spolu jako bratři. Po táboře začal B. P. vydávat časopis The Scout, kde shrnoval různé poznatky z tábora a nakonec vydal knihu Scouting For Boys, která se ihned stala světovým bestsellerem. Skauting se bleskově rozšířil po Anglii, ale i do ostatních zemí světa a nakonec byla založena Světová skautská organizace (WOSM - World Organisation of the Scouting Movement) a B.P. byl zvolen Náčelním (The Chief Scout of The World). Jeho sestra Agnes Baden - Powell založila ogranizaci pro skautky (WAGGGS - World Association of Girl Guides and Girl Scout). Během 1. světové války B. P. nebojoval, ale připravoval svět na život po válce. Proto v roce 1920 uspořádal První Skautské Světové Jamboree (Olympia Hall v Londýně). Těchto Jamboree zažil za svého života pět. V roce 1912 potkal Olave St.Clair Soames, kterou si 30. října 1912 vzal a která se stala Světovou Náčelnicí skautek. Ke konci života žil v Keni, kde 8. ledna 1941 zemřel. Před svou smrtí neustále opakoval skautům a skautkám, kteří jej chodili navštěvovat, aby co nejrychleji po válce uspořádali další Jamboree. To se konalo v roce 1947 ve Francii. Do šlechtického stavu byl povýšen v roce 1922.
Ernest Thompson Seton (14. srpna 1860 South Shields, Durhamské hrabství, Anglie – 23. října 1946 Seton Village, Nové Mexiko, USA) byl ilustrátor, spisovatel a zakladatel woodcrafterského hnutí. Od mládí tíhl ke studiu přírody a tento zájem jej přivedl k malířství. Získal stipendium na londýnské Královské akademii umění, kde strávil dva roky.
Od mládí tíhl ke studiu přírody a tento zájem jej přivedl k malířství. Získal stipendium na londýnské Královské akademii umění, kde strávil dva roky. V roce 1881 se usadil na farmě svých starších bratrů v Carberry (Manitoba). Dříve než jako spisovatel se stal uznávaným jako ilustrátor přírodovědných publikací. Začátkem 90. let odjel studovat malířství do Paříže. Byl dvakrát ženat. S první manželkou Grace Gallatin (rozvedli se po dlouholetém odloučení během 30. let) měl dceru Anyu, později známou spisovatelku historických románů. S druhou ženou, spisovatelkou Julií Buttreeovou adoptovali dceru Dee. V roce 1936 byl Seton s manželkou Julií v rámci mezinárodního turné i v Československu. Pravděpodobně na popud první ženy Grace Gallatin začal od poloviny 80. let 19. století publikovat povídky o zvířatech, ve kterých čerpal ze svých bohatých zkušeností lovce a zálesáka. Zásadní zlom v jeho životě znamenal rok 1902, kdy motivoval partu chlapců, která byla postrachem na jeho pozemcích usedlosti Windyghoul (Connecticut), k založení prvního woodcrafterského kmene. Od té doby až do své smrti se cele věnoval woodcrafterskému hnutí.
Souběžně a woodcrafterským hnutím se rozvíjela celá řada dalších hnutí, v Německu kupříkladu Wandervogel a v Anglii skauting. Zvláště skauting se zdál zpočátku Setonovi hodně blízkým. Když jej Robert Baden-Powell během léta 1905 kontaktoval, měl za to, že je jeho záměrem pouze modifikovat woodcrafterskou myšlenku pro evropské podmínky, proto souhlasil s použitím materiálů z Birch Bark Roll v Scouting for Boys (kterou později použil v roce 1912 Antonín Benjamin Svojsík pro své Základy junáctví). Výsledkem však byl Seton silně rozčarován. Baden-Powell použil, co se mu zamlouvalo, Setona ani nezmínil, a přidal některé Setonovi protivné prvky. Baden-Powell byl voják a vznik anglického skautingu ovlivnila i křesťanská organizace mládeže Boys' Brigade založená anglikánským duchovenstvem. Obé se na Baden-Powellově pojetí silně projevilo. Seton věřil, že ideová síla woodcraftu je silnější než skautingu a chtěl své pojetí uplatnit v Americe. Přijal jako výraz smíření nabídku, aby se stal náčelníkem Boy Scouts of America (vznikli 21. června 1910), ba dokonce šel tak daleko, že osmé vydání Birch Bark Roll vydané ve spolupráci s Edgarem M. Robinsonem nazval The American Boy Scout.
V americkém skautském hnutí setrval do roku 1915, kdy byl v podstatě vyhozen na základě dodatku, podle kterého mohl být členem Boy Scouts of America pouze občan Spojených států. Seton v té době neměl americké občanství. Člověkem, který k bezprostřednímu konfliktu přispěl, byl ambiciózní James West. Kromě osobních sporů a intrik byly důvodem roztržky i ideové rozpory, zhruba řečeno Setonovi oponenti chtěli skauting spíše Baden-Powellovský, Seton prosazoval svoje názory. Svou zkušenost se skautským hnutím později shrnul: „Mým záměrem bylo dělat z nich (skautů) muže, Baden-Powellovým – vojáky“. Setonovu averzi vůči skautingu a jeho protagonistům do značné míry později tlumila druhá žena Julia Moss Buttree-Seton, která po jeho skonu a zániku The Woodcraft League of America věnovala prakticky celou jeho pozůstalost do péče BSA. Seton je mezi českými skauty pravděpodobně známější a uznávanější než mezi americkými proto, že v době kdy se konsolidoval Český skauting, ho „objevil“ středoškolský profesor Miloš Seifert který propagaci Setonova woodcrafterského hnutí zasvětil celý svůj život. Snad právě proto je v bývalém Československu oproti světovému skautingu dodnes kladen velký důraz na výchovu spojenou s pobytem v přírodě.
Profesor Antonín Benjamin Svojsík (5. září 1876 Dvůr Králové nad Labem – 17. září 1938 Praha) byl pedagogem a zakladatelem českého skautingu (který v českém prostředí dostal jméno Junák), jeho propagátorem a organizátorem. Původně Antonín František se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, Alois Svojsík (1875-1917), se proslavil rozsáhlou publikací Japonsko a jeho lid (1913), která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska. A. B. Svojsík byl pohybově nadaný a od mládí se chtěl stát profesorem tělocviku, což se mu splnilo. Ale také rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde také získal jako nejmladší přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy.
Se skautingem se Svojsík seznámil v roce 1910 a v dalším roce se o prázdninách vydal do Anglie. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec nevydal. Po prázdninách 1911 sestavil Svojsík první skautský oddíl. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod. V roce 1912 vydal knihu „Základy junáctví“, do které přispěla řada dalších spisovatelů a profesorů – M. Aleš (nakreslil obálku), A. Jirásek, K. V. Rais, dr. J. Guth-Jarkovský a další. V roce 1912 o prázdninách vedl Svojsík první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. Tábor měl 13 účastníků, mezi nimi např. Jiří Wolker, Rudolf Plajner, prof. MUDr. J. Charvát. Svojsík vylíčil obraz tohoto tábora v brožurce Den v táboře Junáků. Známý je také Skautský deník Jiřího Wolkera, kde básník popisuje své zážitky z tábora na stejném místě z roku 1916.
Svojsík se nejprve pokusil začlenit vznikající skautské oddíly do Sokola, kde ale neuspěl. Založil tedy 15. června 1914 samostatný skautský spolek Junák – český skaut, jehož prvním starostou se stal městský fyzik dr. Čeněk Klika. V roce 1915 začal Svojsík vydávat časopis Junák, který udržel vydávat i v těžké válečné době. Skauti pracovali ve prospěch Červeného kříže, ale nebyli využíváni pro válečné účely. V roce 1918 bylo v Praze asi 300 skautů a ti se zapojili plně do služby Národního výboru. Byla vytvořena skautská pošta, která se spolehlivě starala o doručování zásilek v revoluční době. V době první republiky pracoval Svojsík v ústředí skautské organizace a skauting stále získával jak nové členy, tak i na dobré pověsti. Vznikaly další skautské organizace s mírně odlišnými názory. Pod vlivem hrozby fašismu se Svojsíkovi nakonec podařilo český skauting sjednotit a v roce 1938 vznikl „Junák – svaz skautů a skautek RČS“. O prázdninách 1938 odjel Svojsík do Ruska, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Také chtěl z vlastního pohledu poznat nové směry v ruské tělovýchově. Únavu, již přinášelo nepohodlí cesty, nezvyklou stravu a úmorná vedra snášel dost těžce a s velkým sebezapřením se vrátil domů 2. srpna 1938. Za týden ulehl s horečkami, které stoupaly i přes všechnu lékařskou péči, dostal zápal plic a 17. září v 9 hodin dopoledne zemřel. Tři tisíce junáků doprovodilo svého náčelníka na památný Vyšehradský hřbitov.
Jaroslav Foglar (6. července 1907 Praha[1] – 23. ledna 1999 Praha) byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký (původně klasický skautský, později jinak nazývaný) oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho literárního díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly.
Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad – kvůli léčbě jeho otce Jindřicha. Ten zemřel 17. července 1911 ve věku 39 let na srdeční nemoc, když byly Jaroslavovi 4 roky. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem. V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová s oběma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Na jaře roku 1920 Jaroslav na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala. V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci. Hrob Jaroslava Foglara na Vinohradském hřbitově v Praze Počátky dospělosti V roce 1924 skončil studium obchodní školy a krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller & Co. Poté na třináct let přešel k firmě Oskar Stein, velkoobchod papírem, u níž pracoval jako fakturant. O prázdninách roku 1925 vedl skautský tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se z rozhodnutí rady Junáka 34. pražský oddíl sloučil s legendárním druhým pražským oddílem, tzv. Dvojkou, a Jestřáb přešel do jeho vedení jako rádce, aby se po dvou letech stal vůdcem oddílu. V této funkci vydržel plných šedesát let. V roce 1987 po 60 letech nepřetržitého vedení předal oddíl svému nástupci, čímž se zařadil mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě.
Dvě desítky let tradovanou legendu, že jako třináctiletý v novinách publikoval báseň Měsíční noci, dnes již badatelé odmítají. Rukopis ani dobový výtisk novin totiž doposud nikdo nedoložil, takže se patrně jedná o několik desetiletí starý bibliografický omyl. V roce 2010 bylo osvětleno i pozadí popěvku Biograf, jehož rukopis některé badatele mátl. Jak ukázala odborná rešerše agentury abcRedakce.cz, říkačka Biograf se později objevovala například i v repertoáru Osvobozeného divadla. Foglarovou první skutečně doloženou publikací je tedy povídka Vítězství z roku 1923, která vyšla v prosinci téhož roku v časopise Skaut-Junák č. 3, roč. X . Od začátku svého působení mezi skauty pociťoval zároveň touhu napsat nějakou jasnou a čtivou knihu, která by skauting propagovala. Podařilo se mu ji však napsat až na počátku třicátých let. Mezitím získával vůdcovské i textařské zkušenosti. V roce 1934 se zúčastnil s knihou Modrý život Jiřího Dražana soutěže o nejlepší knihu pro mládež, vyhlášenou nakladatelstvím Melantrich. Spolu s dalšími dvěma autory získal první místo. Součástí vítězství bylo i vydání knihy. Pod novým názvem Přístav volá tak vyšlo jeho první dílo. V té době stále působil jako úředník. V roce 1935 přesvědčil nakladatelství Melantrich o koncepci nového časopisu pro mládež, a tak v červnu téhož roku vyšlo nulté číslo časopisu Malý hlasatel s odpovědným redaktorem Břetislavem Mencákem. Název byl brzy změněn na Mladý hlasatel. Foglar s časopisem začal spolupracovat jako externí redaktor. Období jeho redaktorského působení v Melantrichu přišlo v roce 1938, kdy zde začal působit jako pracovník propagačního oddělení. Dne 8. května 1937 vyšla v Mladém hlasateli na jeho popud výzva k zakládání čtenářských klubů Mladého hlasatele a v létě téhož roku vyšlo první vydání knihy Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Zdeňka Buriana. Od listopadu 1938 se ve vedení redakce objevil společně s Karlem Burešem a od 17. prosince začal vycházet na pokračování dnes již legendární seriál – Rychlé šípy, kreslený Janem Fischerem. Potíže v období komunistických vlád Protože byl díky značným honorářům za knihy a redakční nápady velice dobře finančně zaopatřen, chtěl po roce 1948 zůstat na volné noze. Na nátlak komunistické kontrarozvědky byl však nucen na několik let přijmout místo vychovatele učňovské a středoškolské mládeže. Díky tomuto přizpůsobení, a také díky vytěžování ze strany Státní bezpečnosti (StB), mohl dál vést svůj oddíl, byť pod hlavičkou turistického oddílu (skauting byl opět rozpuštěn). Prvnímu výslechu ze strany Státní bezpečnosti byl Foglar podroben v létě roku 1954. Na podzim 1955 s StB podepsal tzv. vázací akt spolupráce a byl veden pod krycím jménem „Šípek“. V rámci tohoto uvázání byl přinucen podat několik písemných hlášení, jimiž se snažil nikomu neublížit. Po několika měsících, v březnu 1956, napsal řídícímu důstojníkovi dopis, v němž zoufale psal, že na tuto spolupráci časově ani nervově nestačí, načež StB překvapivě jeho spis uzavřela a odložila. Dne 7. srpna 1952 vyšel v Mladé frontě článek budoucího spisovatele Ivana Klímy, nazvaný „Odhalujeme tajemství Chaty děsu“, ve kterém autor kritizuje z třídního hlediska knihy Jaroslava Foglara a ještě dalších třech spisovatelek. Foglarův bývalý kolega z redakce Vpředu, dr. Karel Bureš, považuje tento článek za Foglarovo „poslání na index“. Vyjma jedné krátké epizody z roku 1957 nebyl Foglar v letech 1948–1962 publikačně nijak činný. Až začátkem šedesátých let začal spolupracovat s pionýrským časopisem ABC mladých techniků a přírodovědců, jehož redakci vedl Vlastislav Toman. V letech 1963–1966 pro tento časopis vytvářel komiks Kulišáci kreslený Jiřím Kráslem a redigoval rubriku Kompas. K dalšímu vývoji došlo poté, kdy se spisovatelovým souhlasem rozvířil v roce 1964 veřejnou diskusi nad foglarovkami Petr Sadecký. Znovu začal publikovat a stal se spisovatelem na volné noze. Po delší odmlce se v roce 1965 na trhu objevil román Tajemná Řásnovka, který začal psát už za Protektorátu. V Ostravském kulturním zpravodaji začaly znovu od začátku vycházet Rychlé šípy i s novými příběhy, kreslenými Marko Čermákem. V průběhu roku 1968 mohl Foglar opětovně vést svůj oddíl. Postupně začal psát i další knihy včetně dalšího (v pořadí již třetího) dílu o Rychlých šípech ve Stínadlech. Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a nastolení socialistické normalizace však znamenaly nové umlčení jeho veřejné činnosti i skautské činnosti Pražské Dvojky. V sedmdesátých letech se proto věnoval převážně práci s oddílem (opětovně přejmenovaným na turistický oddíl „Hoši od bobří řeky“), publikoval příležitostně a pouze časopisecky. V roce 1975 byl kontrarozvědkou dokonce krátce evidován pod krycím jménem „Jestřáb“ jako potenciální nepřítel socialistického státu.[4] Situace se začala pozvolna měnit až koncem osmdesátých let. Výraznou byla jeho spolupráce s výtvarníkem Kájou Saudkem na komiksových seriálech pro Českou speleologickou společnost pod názvy Modrá rokle, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn.
Po revoluci roku 1989 měl Jaroslav Foglar plně otevřenu cestu ke čtenářské veřejnosti. S nakladatelstvím Olympia, s nímž měl dobrou zkušenost už z let 1968/1969 (tehdy mu v Olympii vyšly 4 knihy), uzavřel exkluzivní smlouvu na vydávání Sebraných spisů Jaroslava Foglara. Postupně tak vyšlo mezi roky 1990 a 2000 všech 26 jeho knih (s edičními poznámkami Václava Noska-Windyho a posledních pět svazků, výpisy z kronik, ve spolupráci s editorem Milošem Zapletalem). Všechny svazky edice byly se souhlasem Jaroslava Foglara podrobeny citlivé redakční a jazykové úpravě, aby byly blíže současnému mladému čtenáři (podíleli se na nich zejména šéfredaktor a iniciátor edice Vladimír Dobrovodský a redaktorka dr. Jaroslava Poberová). V roce 1997 vyšlo k Foglarovým devadesátinám jubilejní, patnácté vydání Hochů od Bobří řeky s pamětním listem. A na sklonku Foglarova života splnilo Nakladatelství Olympia jeho největší přání a vydalo v samostatné knize všechny kreslené seriálové příběhy Rychlé šípy a poté rovněž v jedné knize kreslené seriály Svorní gambusíni a jiné příběhy. Bezprostřední porevoluční atmosféra představovala mimořádné oživení zájmu o Foglarovo dílo, doložené vysokými náklady jeho knih. Byl v tom i jistý projev občanské satisfakce za všechna minulá příkoří. Ne všechno však bylo v pořádku. Dne 18. listopadu 1992 byl přepaden dvěma učni, kteří ho chtěli okrást o peníze. Dovolal se však pomoci sousedů.[18] Sdružení přátel Jaroslava Foglara na to tehdy zareagovalo seminářem Hledáme lék na dětskou kriminalitu, v jehož rámci byly v následujících letech konány přednáškové cykly, natáčeny filmy a vydávány sborníky přednášek. Sama skutečnost, že dva mladí chlapci jdou násilně přepadnout starého spisovatele, který výchově mládeže věnoval celý život, působila jako šok. Další šok přišel v roce 1995. Od jara byl dlouhodobě hospitalizován, přesto podle možností dál vyjížděl na besedy se čtenáři. K jeho devadesátinám a taktéž k nedožitým devadesátinám ilustrátora Rychlých šípů Jana Fischera uspořádalo Muzeum hlavního města Prahy rozsáhlou výstavu s názvem Po stopách Rychlých šípů. Neznámí zloději však na této výstavě ukradli jeho první deník a jednoho z kovových ježků v kleci. Samotný závěr jeho života byl spojen s horečnými aktivitami některých jeho příznivců. Zároveň byl poznamenán mediálně stále více sledovaným hašteřením různých skupin jeho příznivců, které měly diametrálně odlišný názor na využití jeho odkazu a především jeho finanční pozůstalosti. zdroj: Wikipedie
Narozen 27. 11. 1911 v Terstu (Itálie), zemřel 19. 1. 2004. RNDr., reklamní grafik, skaut a spisovatel, autor publikací z oboru skautská literatura a ochrana přírody. Měl přezdívku Grizzly. Mirko Vosátka se narodil do slavné sportovní rodiny, jeho bratři byly známí fotbalisté Slávie. Otec ho ovšem místo ke sportovcům dal ke skautům. V devíti letech se stal Mirko členem 5. oddílu pod vedením J. Nováka, autora jeho oblíbeného románu Skautská srdce. A od té doby až do konce života ze skautské stezky nesešel a většinou jí aktivně spoluutvářel.
Během několika let získal Vosa, jak zněla jeho tehdejší přezdívka, množství odborek, které již jako rover zakončil zkouškou nejvyšší – lvím skautem. Touha po vodě ho přivedla k vodním skautům a rodinné důvody do slovinské Lublani, kde založil družinu říčních skautů, tzv. porečanů. Posléze byl jmenován kapitánem oddílu i oblasti a začal se aktivně účastnit roverského programu. Po návratu do Československa začala jeho éra „převozníka“. Byl vysílán na různá místa s úkolem skautské služby. Tak převedl suchozemskou Pětku mezi vodáky, ministranty Legio Angelica mezi skauty, starší junáky 4. oddílu mezi rovery kmene „G“. Zároveň se stal vodáckým i lesoškoláckým instruktorem a především začal intenzivně psát, kreslit a sbírat vše, co se týkalo tábornických dovedností.
Jeho první příručka Táboření byla právě na toto téma psaná pro časopis Legio Angelica. A následovaly: Vodáci ahoj!, Rok malých dobrodružství, Patenty přírody, Skautský rok a Rowerské dopisy. Ty dvě posledně jmenované už po válce, kdy Grizzly vedl 40. oddíl vodních skautů, pracoval s rovery i přednášel na lesních školách. Jeho profesní dráha ho zavedla od chemického laboranta k botanice a ochraně přírody. Stal se konzervátorem státní ochrany přírody a další léta spojil s Českým krasem. Vedl zde zálesácké školy a obdobu roverského kmene se skupinou Mikráků. A krom toho stále psal a kreslil. Ke knihám s tábornickou tématikou si přibral ochranu přírody a tak vyšly například Toulky přírodou či Chráníme přírodu.
Revoluce ho zastihla v jižních Čechách, které se staly jeho posledním bydlištěm. Připravil nová, přepracovaná vydání svých starších příruček a napsal několik nových ať roverských či přírodovědných. Ale především jezdil po Čechách i Slovensku - přednášel, povídal a získával si nová přátelství napříč generacemi. Jak nejlépe vystihl V. Cvrček – Vezír: „S tělem šlachovitého voraře, duchem zapáleného ochránce přírody a srdcem dychtivého rovera se nemohl ani ve vysokém věku stát skautským penzistou.“ Mirko Vosátka byl nositelem mnoha nejvyšších skautských vyznamenání a svých 75 let na skautské stezce shrnul v objemných pamětech s názvem Jak jsem skautoval. Spisovatel František Nepil byl synem správce junácké rezervace v Nižboře, kam Grizzly často zajížděl a takto na něj vzpomíná: „Byli jsme zvyklí na jeho krásné a dokonalé skautské nářadí – přesně a účelně zabalenou tornu, kde každá věc měla své místo. Na „kochmašinu“ a americkou pánev v pevných, ručně šitých obalech, ostrou sekyrku s vlastnoručně vyrobeným topůrkem kroutícím se jako ještěrka i dýku „kanadu“ v indiánské pochvě. Mirko Vosátka byl pro mě vzorem zálesáka. … A když konečně přijel, přesně takový jak jsme si jej pamatovali, bylo mě dobře. Když shodil do trávy tu svou úžasnou tornu a řekl: „člověče u nohou ti leze tesařík jako hrom, koukej“, bylo mě úplně báječně.“ zdroj:Wikipedie
Jaroslav Novák byl nejstarší ze tří dětí žižkovského drogisty Stanislava Nováka (1866–??) a jeho manželky Marie, rozené Škabové. Byl úředníkem, knihkupcem a jedním z nejvýznamnějších českých skautských pracovníků s mládeží. Byl průkopníkem táboření a spolupracovníkem zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka, se kterým se seznámil roku 1913. V tomto roce také založil pátý pražský skautský oddíl Junáka, tzv. Pětku. Ta se v roce 1933 změnila na oddíl vodních skautů a patří k nejstarším českým skautským oddílům. Spolu s F. A. Elstnerem stál u zrodu skautského vzdělávání vedoucích (lesních škol). Byl velkým propagátorem družinového systému; byl známý svou schopností efektivně delegovat na své spoluvedoucí a rádce.[5] Za německé okupace se spolu se svými skauty zapojil do odboje
Kromě dobrodružných knih pro mládež napsal také množství skautských příruček. Byl dlouholetým šéfredaktorem časopisu Skaut-Junák. Publikoval též pod pseudonymy Neander, Jan Hvězda a Braťka. Byl také šéfredaktorem časopisu Junák. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl postižen zákazem publikační činnosti, takže některé jeho knihy mohly vyjít až po roce 1989.[6] Po roce 1948 pracoval se svým oddílem v Českém Yacht klubu v rámci TJ Slavoj Vyšehrad. Po výsleších StB byl nucen se odstěhovat do Ústí nad Labem. I zde založil pobočku Pětky.
Junácká příručka (1917) Skautské divadlo (1937), pokyny a texty k uspořádání skautských večerů, divadel, táborových ohňů atd. Radosti a taje skautingu (1937) Skauting na vodě (1938) Junácká družina (1968) Beletrie Črty a nálady (1914) Skautská srdce (1921), dobrodružný román pro mládež, dva měsíce života v lesním skautském táboře v Křivoklátských lesích; roku 1942 byl román přepracován (především bylo z knihy odstraněno, že šlo o skautský tábor, protože skauting byl nacisty zakázán) a od té doby vydáván pod názvem Statečná srdce. Zelené jezero (1939), dobrodružný román pro mládež. Vláďa Nebojsa (1942), příběh ze života odvážného hocha. Bílá Ruka (1944), dobrodružný román pro mládež. Závod o Měsíc (1947), vědeckofantastický příběh o soupeření Rusů a Američanů o Měsíc vydaný v časopise Junák pod pseudonymem Jan Hvězda. Mořská hvězda (1948), vyprávění o plavbě chlapecké posádky po Jaderském moři, který se uskutečnil roku 1935. Část nákladu byla komunisty dána do stoupy. Hoši na řece (1993), vydáno z rukopisů knih Hoši na řece a Smích na řece, příběhy vodních skautů o prázdninách z let 1946–1947. Tábor nad vodopády (1994), vydáno z rukopisu, spoluautor Otto Janka. Ve stopách Odysseových (1996), z rukopisu vydané pokračování knihy Mořská hvězda. Kniha měla vyjít již v roce 1948, ale sazba byla rozmetána. Filmografie Jaroslav Novák byl spoluautorem námětu skautského filmu z roku 1948 Na dobré stopě režiséra Josefa Macha.
Pamětní deska byla Jaroslavu Novákovi odhalena na vinohradské vodárenské věži.[8] V Muzeu Kampa uspořádala Pětka – 5. přístav vodních skautů a skautek Praha – v roce 2013 výstavu Sto let na dobré stopě, věnované Jaroslavu Novákovi a jeho skautské činnosti. PS: Patřil k částečně k Foglarovým odpůrcům zdroj:Wikipedie

Za sto let ode dneška nebude záležet na tom, kolik peněz jsem měl v bance, v jakém domě jsem bydlel nebo v jakém autě jsem jezdil, avšak svět může být jiný, protože jsem byl důležitým v životě hochů. “ — Jaroslav Foglar (Jestřáb) v roce 1938

Oddílové zajímavosti

Oddílový zpravodaj

Oddílový zpravodaj

Oddílový zpravodaj

Oddílový zpravodaj

Pro všechny členy a naše příznivce vydáváme každý měsíc oddílový zpravodaj, ve kterém kromě pravidelných rubrik, jako např. plán činnosti na daný měsíc, najdete také výpisy z kroniky, naše komentáře a poznámky k uskutečněným akcím, pozvánky na akce nové, zajímavosti ze života skautů atd. Pokud Vám něco v našem zpravodaji chybí, napište nám a třeba už v některém z následujících vydání Vaše přání zrealizujeme.

Oddílové peníze

Oddílové peníze "Vonty"

Oddílové peníze

Oddílové peníze "Vonty"

Zvláštností naše oddílu je i odměňování za různé zásluhy, které mají děti motivovat. Někde to byly "rublony" nebo „dolary“. I nám se zdálo málo romantické říkat „BODY“ a tak u nás to nazýváme Vonty. (Platí pro pěší skauty) za Vonty si mohou „skauti“ nakoupit“ různé skautské potřeby (batoh, lahev na pití….). Zatím se nám tento způsob motivace odsvědčil.

Přístavní peníze

Přístavní peníze

Přístavní peníze

Přístavní peníze

Pirátovky, to je obdoba odměn jako u pěších skautů. Ale vodní skauti potřebují něco, co bude „vonět“ dálkou, vůní moře a tak jako oddílové platidlo vzniklo pirátovky. Stejně jako u „vontů“ je vypracovaná tabulka, aby každý věděl, za co a v jaké výši může být odměněn. Pirátovky, stejně jako „vontovky“ mají různé hodnoty a skauti je opatrují jako oko v hlavě a přemýšlí, za co je smění a jak velký obnos budou potřebovat.

Vše o táborech

Vše o táborech

Vše o táborech

Vše o táborech

Tábor, slovo, které voní jehličím, rozpáleným sluncem, vůní pryskyřice, ranní rosou, ale hlavně dobrodružstvím. Vždyť který človíček aspoň jednou za život usínat pod stanovou celtou, slyšel tajemné zvuky noci, na ztemnělé obloze vidět vycházející žlutavý kotouč měsíce, slyšel zurčení potůčku? A jak vypadá náš letní tábor?

Zde se dozvíte důležité informace o našem oddíle, o našich plánech akcích a výpravách

Z naší činnosti

I náš oddíl má menší knihovničku, ve které si každý z našich členů jistě něco najde. Výběr je opravdu veliký a knihy půjčujeme na 1 měsíc. Čtenáři zde naleznou i "poklady" jako dnes nesehnatelná díla Ivana Vápenky

Číst dál …

od MČ Praha Kbely získáváme novou klubovnu v nádherném srubu, který je umístěn v Centrálním parku. Slavnostní otevření ( přestřižení pásky ) se uskutečnilo 1. září 2014 v 13:00 h.

Číst dál …